Březen 2016

Blind man

29. března 2016 v 16:21 | Jackie |  Na zamyšlení
Už je to dávno pryč,
co jsem neměl ty tmavé brýle
a bílou hůl, jež je můj pomocník

Už je to dávno,
co jsem nebloudil sám ve svém černém světě
a viděl to co je za jeho hranicemi
Sbohem, loučím se s tím druhou říší

Sbohem, navěky
Proč jen já?
Proč?
Ptám se, ale odpovědi se nedočkám

Mé oči jsou poničené už navěky.
Musím se s tím smířit.
Hlavu vzhůru a vpřed s mou slepeckou hůlkou
...

Big four FF cz - ep. 1 Meeting

25. března 2016 v 21:58 | Jackie |  Fan-fikce
Konichiwa:3,
Jsem tu zas a tenokrát s něčím, co jsem chtěl publikovat už velmi dlouho. Krom anime, mám ještě jednu lásku. Pohádky, mýty, báchorky, duchařské historky a jiné příběhy. Pomahají mi aspoň na chvilku odejít z kruté reality a odpočinout si od ní a prožít prostřednictvím těchto příběhů aspoň někdy happy-end. Proto není s podivem, že i teď se občas kouknu na nějakou tu disneyovku a mým oblíbeným seriálem je Once Upon a Time:3 Když jsem prohledával různé fan-fikce a povídky na této bázi, oblíbil jsem si jeden takový "fenomén". Big four. To jest povídky ve kterých vystupují Locika (Tangled), Merida (Brave), Hiccup alias Škyťák (Jak vycvičit draka) a Jack Frost (Rise the guardians). Proto se tedy pohodlně usaďte, pomyslně otevřete knížku pohádek a započněte číst.
Váš Jackie

Kdysi dávno
Všude je cítit smrt a černá magie. Legie žodáků v blýskavém brnění pod vedením jednoho jediného muže kočírujícho zdatného bílého oře. K jejich tažení se, ale přidává někdo další. Horda přesných lučeštníků pod vedení zrzavovlasé bojovnice v zelené kytlici z rodu DunBrochů. Nad jejich hlavami krouží na řbetech svých ohivých miláčků dva dračí jezdci, světlovlasá dívka a jednonohý chlapec, ze vzdálené vesnice daleko na Severu.
Všichni míří k jednomu cíly. Věži. Ježibabině věži. Vězní totiž milou jezdce vedoucí celou tu po zuby ozbrojenou armádu.
A. On. Jí. Chce. Zpátky.
Konečně dorazí k místu budoucího bojiště. Tam už na ně čeká ona. Paní nad věží. Říka se jí různě, formálně Gothel, ale vulgárně Stařena nebo Ježibaba.
"Přišli jste mi vzít to nejdražší co mám, že?" zeptá se jich, ale odpověď nečeká "To nedopustím"
Pozvedne ruce nad svou hlavu a tak jak káže přirozenost každé čarodějky, začne čarovat
"Ty co si vyhrál nad smrtí. Ty co se schováváš ve skříních a pod postelemi. Ty, jenž se zoveš Stín. Ty. Pomož mi v téhle těžké chvíli a dostaň mě a mojí dceru tam kde budeme šťastné"
Po posledním písmenku posledního slova zaklínadla začne ze zdí vycházet kouř. Aspoň se to tak na první pohled tváří. Že by věž hořela? Ne. To je ten koho Stařena volala. Stín. Dým s nádechem velmi temných kouzel obklopí nejbližší okolí věže. Pohltí všechny ...

Dnes
Crr crr. Dává o sobě vědět budík na nočním stolku a snaží se vzbudit stále spící Rachel. Povedeme se mu to. Rachel totiž vyleze zpod vlněné deky, vypne otravný zvuk budíku a vymění pohodlné růžové pyžamo za nažehlenou školní uniformu. Za normálních okolností by si ten odporný stejnokroj na sebe nevzala, ale škola které studovala to vyžadovala.
Poté co se oblékne se konečně vydá směrem ke koupeně. Tam si upraví své dlouhé, nepoddajné a blonďaté vlasy, decentě se nalíčí a zvýrazní řasy zdobící její zelené oči. Konečně sejde dolů ke snídani. Tam už na ní čeká její drahá maminka.
Samantha Tower, nadherná a pohledná vdova kolem 40ti let a jeden jediný rodič naší Rachel. Tady, Humpthonu, vlastnila luxusní kosmetický salón. každý zákazník tup rý omládne, tvrdili pochvalné receneze v novinách a komentáře na sociálních sítích.
"Dobré ráno"
"Á dobré ráno, princezno moje. Jak se si se vyspinkala?"
"Dobře" odpoví Rachel "A je mi už šetnáct, můžeš to říct i normálně a né jako kdybych chodila do první třídy"
"Jen tě tak škádlím" usměje se Samantha nad teenagerovským hněvem své dcery "Copak dneska máš v plánu?"
"Mami, zapomněla si dneska přece jedu na školní výlet"
"Promiň zapoměla jsem. Užij si to"
"Díky" poděkuje Rachel vezme školní tašku a vyrazí na smluvené místo. Konečně tam dorazí. Přímo před branami střední školy doktora Dovea, kde už se seskupil zbytek její třídy.
"Ahoj" ozve se hlas.
Rachel se otočí a uvidí to co na ní mluvilo. Byla to Mary. Mary Brave. Její zašmodrchené a různě zkroucené divoké zrzavé vlasy a vojenský styl pozná každý na první pohled.
"Ahoj, Mary" oplatí pozdrav své kamarádce a obejme jí. Ona jí obejmutí oplatí.
"Bude nuda" konstantuje Mary
"Co taky čekáš? Budeme jen tady v okolních lesích na tý stezce. Jak se jmenuje?"
"Bakerovo" ozve se malý vyhublý kluk s hnědými vlasy oblečený do limetkově zelené košile.
"Dík-ky Ericu" poděkuje rozpačitě Rachel. U Erica Drakkena, nejchytřejšího a nejasociálnějšího studenta z celé třídy. Bylo neobvyklé, aby se takhle vněšoval do rozhovoru.
Eric, ale dál nepromluvil a odešel nejspíše s pocitem, že něco udělal špatně.
"Ericu!"
"Nech ho" zastaví Mary Rachel. Rachel ho chce, ale ujistit, že neudělal nic zlého. V tom se už ujímá slova jejich profesor biologie, pan Peace.
"Zdá se, že jsme tu všichni" začne "Rozdělíme vás do skupinek po pěti až čtyřech. V těch poté vyrazíte po vyznačené stezce. Po cestě narazíte na modrými vlajkami vyznačená stanoviště. Tam musíte najít papír na němž je napsaná otázka. na tu musíte odpovědět. Svou odpověď vyznčíte do vplňovací listu, jenž vám rozdáme na místě. Kdo dojde první na poslední stanoviště vyhrává." dokončí tak důležitá pravidla. "Tak a nyní skupinky. Skupina 1., Lina Carson, Betty Livingstone, Wendy Bone, Jane Hill, Jerome Mole. Skupinka 2. ..."
Poslouchá s vůbec žádným velkým zaujetím jména svých spolužáků a to do jaké skupinky patří.
"Rachel Tower"
Ozve se konečně její jméno. Kdo bude s ní?
"Mary Brave"
Skvělé! Bude s Mary.
"Eric Drakken"
Další plus. Ujistí ho, že nic špatného neudělal
"Jack Frost"
Rachel se posune mozek ažk žaludku. Jack Frost. Nejhorší hajzl z celé jejich třídy. Studentský průkaz má samou poznámku a důtku, nikdy nemá úkol a ze všech písemek má pětku. Klasický neukázněný student, u kterého si říkáte, jak mohl proboha zvládnout příjímací testy. Určitě podvod, vydí jako jediné řešení Rachel.
Poté co jejich učitel rozděl ívšechny žáky do skupin vyrazí do lesa.

Les
Bakerova naučná stezka v Humpthonu. Richard Baker byl místní umělec, které své sochy instaloval do lesa a kolem nich nechal vést cestičku, aby mohl tudyma kdokoliv projít a pokochat se jeho dílem. Jeho díla mají jedno společné. Všechny sochy totiž ukazují různé výjevy ze legend a hlavně pak pohádek. Celkově je na stezce 12 zastavení a každé z nich představuje jeden z těch pro nás známých příběhů. Sněhurka, Karkulka, Popelka, Růženka, Mařenka a Jeníček. Rachel měla tuhl stezku ráda. Se svou maminkou sem chodila celkem často. Milovala totiž pohádky. Ale to už je dávno.
Konečně jsou tam.
Pan profesor dá pokyn ke startu a všichni vyrazí.
I naše povedená skupinka. Ex-milovnice pohádek, zrzavá vojanda, šprt a raubíř celé školy.
Konečně objeví modrou vlaješku. První zastavení. Rachelino nejoblíbenější.
Kolem ní studené kamenné postavičky vaprávějí její nejoblíbenější z příběhů. Zlá čarodějka ukradla královi a královně jejich jedinou dceru a tu uvrhla do věže. Ta dívka se jmenovala Locika. Lociku se už snaží zachránit její princ. Právě teď. V tuto. Dvořící se šlechtic klanící se před princeznou s abnormálně dlouhými lokny. Čarodějnice to vše pozoruje z povzdálí. Je tu však malý deatail. Mistr Baker tu totiž nenaistaloval nějakou maketu vížky. Místo toho tu dal dva kameny stlučené do země, pripomínající menhiry a ty ještě dekoroval příčně položeným balavannem přesně váhově rozložený na ty dva "menhiry"
"Hledej te ten papír s kvízem" poručí Rachel.
Mary a Eric poslechnou. Jack se opře o záda kamené princezny a nehledá nic. Rachel ho nechá být, nemá chuť to řešit. Chce jen odpovědět a jít dál.
Všichni hledají. Nikde nic.
Mary si ale náhle něčeho všimne. Mezi kamenými sloupy pomyslné bakerovi brány do Říše pohádek něco poletuje. Něco malého a hořícího. Modrře hořícího. Mary jde kto mu blíž. Je už od něj jen pár centimetrů. V tom ale zmizí a posune se o půl metrů dal.
"Neboj se mě maličký" konejší ho Mary a snaží se ho chytit.
Toho si všimne erik. On žádná modrá světýlka nevidí, tudíž mu příjde zvláštní jak mary kolem sebe máchá rukama a postupně se od nich vzdaluje.
"Mary kam to jdeš?" ptá se jí a běží za ní
Postřehne to i Rachel a běží za poblázněnou Mary a ustaraným Ericem.
"Oni už se konečně posunuli" všimne si Jack. Zvedne se z vlhké země, oklepe ze svých džínsů nějaké to listí a běží za nimi.
Děkuji, že jste si to přečetli. Chtěl bych, aby jste omluvili nějakou tu gramatickou chybu. Psal jsem to ve spěchu. Bude samozřejmě další díl nebojte. V tom se dozvím co se v Humpthonu vlastně děje a pomocí flashbacků zjistíme bližší historii jedné z pohádkových hrdinek - Rebelky Meridy. Hlasujete v komentářích jak by se měla jmenovat další epizoda.
BRAVE x ARROW AND BOW x ARCHER PRINCESS

Pegas nebo jednorožec?

23. března 2016 v 20:01 Na zamyšlení
Konichiwa:3,
Ano jsem zase tu. Tentokrát zase s něčím na zamyšlení. Čím dál tím víc přemýšlím, že tuhle rubriku přejmenuju. Články, co sem dávám totiž vůbec nejsou "Na zamyšlení":D. Máte nějaký návrh, jak jí PŘEJMENOVAT? Pokud ano podělte se s ním v komentářích:3. Autor nejlepšího návrhu bude zmíněn v dalším článku a pokud má blog udělám mu tím v podstatě reklamu:D
Váš Jackie

Jednorožec vs Pegas, který z nich je lepší?

Otázka, která rozděluje milovníky fantasy na několik malých táborů. Bohužel i já jsem občas účastníkem těchto "hádek" o cenu nejlepšího magického koně. Já vždy tedy hrdě hlasuji pro Pegse. Né, že by jendorožec nebyl extrémně úžasný. To je! Ale Pegas ... Má božský původ, můžete s ním létat a když ho necháte bez dozoru, tak se dokáže ubránit popřípadě utéct nepřátelům. Jednoduše odfrnkne. Ale jednorožec? Nejčistší ze zvířat, které neublíží ani mouše a jeho roh léčí. Perfektní terč pro lovce. Bude ho jednoduché chytit a jeho kouzly nabitý roh vydělá na černém trhu jmění.
Jak už jsem psal, lze odpovědí na tuto otázku, rpozděl milovníky fantasy do následujících 5 táborů:

Unicorn Army:
Jedná se o tábor ozbrojen lízatky a duhou. Ano hádáte správně, do této skupiny patří ti co odpověděli jednorožec. Milují vše s jednorožci spojené. Když vidí něco s potiskem jednorožců, jsou v sedmém nebi. Když vidí plyšáčka růžového poníka s zlatým růžkem na hlavě, jsou v sedmém nebi. Objeví se nějaký seriál/film kde se jednorožec mihne, jsou v sedmém nebi a tak bych mohl pokračovat dál a dál ...

Pegas Army:
Sem se hrdě hlásím:3. V této skupině se totiž skrývá fandom milující tohoto mytologického okřídleného tvora. Stejně jako Unicorn Army, jež jsou unešení se všem co má trikotu jednorožce, oni jsou unešení ze všeho s motivem pegasů. Ale světové firmy (myslím výrobce školních potřeb, hraček, ...) jim v tomhle nejdou moc vstříc. Unicorn Army má totiž více příznivců, tedy i potencionálních kupců. Málokdy tedy narazíte na něco co má potisk pegase nebo plyšovou verzi téhle úžasné bytůstky. Je to hold zázrak ...

Unipegas Army
Existují lidé co vám odpoví "Mám rád jednorožce i pegase" Jednoduše se nedokáží rozhodnout, který je úžasnější. Někteří v této obojetné lásce jdou tak daleko, že si oblíbí něco odporného. Unipegas! Agresivní kombinace jednorožce a pegase. Mě se to upřímně z celého srdce nelíbí. Přijde mi to jako dost neoriginální a jak už jsem psal agresivní kombinace. A taky ... samozřejmě ... Odporná.

Lovci
Ano, skutečně to mu tak je. Opravdu existují lidé, kteří nejenže nemají rádi ani jednorožce či pegase, ale nejraději by vedli jejich hromadnou genocidu. Mrtvý jednorožec tam, sestřelený pegas támhle. Co na tom záleží. Hlavně, že zmizí. Asi takhle fungují jejich myšlenky.


Neutrální
Jednoduše lidé, kteří nejsou z jednorožců ani pegasů unešení, ale nemají potřebu je nějak vymést ze světa fantazie. Myslím, že už ani nemá cenu se nějak dál rozepisovat o neutrálech rozepisovat.

A KE KOMU SE ŘADÍTE VY?

Věty, které uslyší od ostatních aspoň jednou OTAKU

20. března 2016 v 19:30 Na zamyšlení
Konichiwa:3,
Přicházím sem s novým článečkem. Tento článeček, by teoreticky mohl odstartovat (pokud se vám to bude líbit samozřejmě) jakousi "sérii" s názvem

Věty, která uslyší od ostatních aspoň jednou ...

Přeji tedy příjemnou zábavu
P.S.: Chtěl bych moc poděkovat za spolupráci na tomto článku blogerce Starvoice. Odkaz na její blog vám hodím do komentářů

Váš Jackie

Pytlík bonbónů

20. března 2016 v 16:06 | Jackie |  Na zamyšlení
Konichiwa:3,
Jsem zase účastníkem jednoho z těch nudných nedělních dnů a tak jsem si říkal, proč něco nenapsat na blog, že? Přeji vám tedy pěkné počteníčko a poprosil bych vás, aby jste vyjádřili prostřednictvím komentáře svůj názor:)
Váš Jackie


Představte si jeden z těch krásných zimních večerů. Venku silně sněží, mrzne až praští, ale vy jste doma v teplíčku u krbu a všechno pozorujete z okna. Jste rádi za to, že máte domov ve kterém si můžete v klidu sednout do pohodlného křesla, číst knihu, pít horkou čokoládu - popřípadě kakao a k tomu přikusovat třeba máslové sušenky. Z toho klidného kakaovo-sušenkového transu, vás však něco vyruší. Malinké roztomilé stvořeníčko s hebkými vlásky a veselýma očima. Je to dítě.

Skočí na vás, usadí se pohodlně na váš klín a osloví vás "Strýčku (popřípadě teto), co to je život?"


Tak a co teď? Nenávídíte tu otázku, v některých z vás může tato řečnická otázka vyvolat vzpomínky ze školních dob, kde jste museli na toto téma napsat dvoustránkovou úvahu. ALE TOTO JE TĚŽŠÍ! Vysvětlete to tomu zvědavému tvorečkovi, tak, aby pochopil to, co vy považujete za smysl života.

"To je těžké" oddalujete odpověď, kterou si stále rozmýšlíte v hlavě.
"Máš rád bonbony?" zeptáte se ho. Samozřejmě, že odpoví ano, je to přece dítě.
"Představ si tedy pytlík čokoládových bonbónů. Hrábneš po nich a díky potisku na obalu zjistíš jakou mají náplň. Karamelovou a mátovou. Karamel zbožňuješ, ale mátu? Řekněme, že to není tvůj šálek kávy. Vložíš ruku poslepu do pytlíku a vylosuješ bonbon a ani se nekoukneš jakou náplň má a spolkneš ho. Ale co to? Je mátový. Hnusí se ti, ale je ti ho líto vyplivnout. Pochlapíš se tedy a co nejrychleji ten bonbon zkonzumuješ. Stále máš tu pachuť v ústech, ale nepoučíš se! Znovu provedeš náhodný los. Tentokrát je štěstí na tvé straně. Kakaová chuť čokolády, se mísí s chutí karamelu. Cucáš a žvýkáš ho pomalu. Vychutnáváš ho, ale stejně ho jednou sníš"

Váš synovec či neteř na vás nechápavě koukne. Nerozumí nejspíš metaforám.
"Chci tím říct, že život je něco jako ten pytlík bonbónů. Skládá se z těch ošklivých hnusných chvilek, ale i těch nádherných okamžiků. To zlé v životě se snažíš co nejdřív překonat jako tu mátovou čokoládu, ale to krásné vychutnat jako karamelku."
Dítě pochopí, poděkuje za odpověď a jde se vrátit zase ke svým hrám. Za to vy znovu otevřete knihu, čtete, pijete kakao a jíte sušenky ...

Hrdina - část 1.

19. března 2016 v 20:40 Povídky na více kapitol
Konichiwa:3,
Tak a je to tu. Konečně! Fanfáry trubte a čtenáři tleskejte. Je tu totiž, první zveřejněná povídka na mém blogu. Usaďte se pohldlně do svých křesel a čtěte. Doufám, že se vám to bude líbit.
Váš Jackie

Byl horký letní den, zlatavé sluneční paprsky lehce pošimrávali stébla trávy, lístky stromů a keřů, klasy obilných polích a tváře jednoho mladého chlapce. Jmenuje se Petr. Je to kluk růžových tváří, modrých očí a vlasů podobné havraním pírkům. Jeho šat byl důkazem o jeho původu. Byl totiž vesničanem z Lučin.
Lučiny je krásné a úrodné údolí chráněné špičatými skalami podobné minotauřím rohům a kouzly místních Kněží. Obyvatelé Lučin tedy nikdy nepoznali hlad, válku či epidemii nějaké nemoci (Aspoň zatím). Žili totiž doslova v ráji na zemi. No i když i v ráji se taky muselo dřít na poli a uklízet hnůj po zvířatech. Ale on se právě z takto důležitých pracích nějak ... vykroutil a lelkoval. Nenáviděl Lučiny na rozdíl od ostatních mu tohle místo nepřipadalo pohádkové, ale spíše nudné. Toužil totiž po meči, slávě a rytířskosti a ne po vidlích, lopotě a sedlačině. Jediný kdo mu byl v tomhle ohledu podobný byla jeho kamarádka zrzavovlasá Katarína s pohledem té nejšibalštější lišky. Na rozdíl od Petra, ale netoužila po spanilých rytířských rejsách a bitvách, ale po koštěti, kouzlech a čarodějnictví. Čarodějka Katarína. To zní hezky ne?
Petr ještě chvíli odpočívá a ponořuje svou hlavu do oblaků snů, jak to často dělával. Z toho krásného sladkého transu ho až probudil pocit vlhkosti na jeho tváři způsobené tenkým ještěrčím jazykem. Otevřel oči a uviděl to stvoření. Malá ještěrka s nachovými a ohnivě rudo oranžovými šupinami, roztomile koukala svými černými očky přímo do pomněnkové modři Petrových očí. Petr jí lehce pohladil a oslovil
"Sliki, ty můj nejmilejší salamandře"
"Petře, to si celý den tady lenošil?" ozve se přísný hlas.
Petr si sedne, otočí hlavu na zdroj věty a zjistí její totožnost.
"Strýčku! Strýčku Holome. Nemůžeš mi dát chvíli pokoj!" prosí ho a nuceně se zvedá, protahuje se a čeká na strýčkovi výčitky.
Holom byl už postarší muž, spousta jeho šedivých vlasů bohužel zmizela a už byl nucen využít dobrotivých služeb hole. Nebyl to Petrův pokrevní strýček. Petrovi rodiče totiž záhadně zmizeli a on se ho jako malého ujal. Právě teď v této chvíli se mu už tak zničené a vrásčité čelo skravatělo ještě víc a jeho oči, ačkoliv už je trápili sivá samota šedého zákalu, vypadali tak nějak zklamaně "Tady v blízkém spojení s přírodou, což je dar od bohyně Matky, ti nic vyčítat nebudu. Až doma. Pojď" ujistí ho "Že mi to děláš" povzdechl si "Děláš hanbu svému otci a matce" tiše jako myška ho pokáral. Petra ale má mladé a zdravé uši, takže slyší i tenké Slikiho ještěrčí syčení. Nepronese žádný argument ani slova zděšení, že mluví o jeho určitě dávno mrtvých rodičích a poslušně jde za ním i kvůli Slikimu. Salamander potřebuje k životu oheň. Pokud bude bez něj dlouho zemře. Musí rychle jít, aby z milované ještěrky nezbyl jen prach. Konečně došli do Brusinkové Jamky, jeho rodné vesnice. Na návsi byla shromážděna horda lidí kolem jednoho určitého bodu. Nejspíš Velekněz přivezl ze země za Sedmero horami (název pohoří chránící Lučiny) novou sošku bohyně do chrámu. Největší akce roku tady v Jamce.
"Běž domu a zalez si do krbu" poručí Slikimu.
Sliki poslušně splní jeho rozkaz. Strýček jde za ním. Petr se nepozorovaně přiblížil k té "slávě".

Omluva a velký comeback

18. března 2016 v 13:58 | Jackie
Konichiwa:3
Chtěl bych se moc omluvit, že jsem jaksi, jak to říct slušně, vykašlal na tento blog a dal jsem sem jeno m 2 článečky a z toho jeden úvodní. Měl jsem bohužel až moc povinností a nenašel jsem si ani chvilku na udržení tohoto blogu. To se však změní! Mám spoustu nápadů a anime k recenzování (Zrovna o víkendu jsem přidám jednu malou recenzičku na Makai ouji: Devils and realist). Proto ti co to někdy četli tento blog nebo ho aspoň viděli, odpusťte mi za mou neaktivitu.
Váš Jackie ...